Terezín očima deváťáků: Místo, které vás změní

Žáci devátých ročníků se vypravili do Památníku Terezín, aby si na vlastní oči prohlédli pevnost, která v době druhé světové války sloužila jako věznice gestapa a později jako židovské ghetto. Výlet, který měl být především historickou exkurzí, se pro mnohé z nich stal hlubokým osobním zážitkem.

Terezín byl založen na konci 18. století císařem Josefem II. jako vojenská pevnost na obranu severní hranice habsburské monarchie. Nikdy nebyla využita v boji. Svůj název nese po matce císaře, Marii Terezii.

Během druhé světové války se z Terezína stalo místo hrůzy. Malá pevnost sloužila od června 1940 jako věznice pražského gestapa pro politické vězně a odpůrce nacistického režimu. Hlavní pevnost, tedy samotné město, byla od listopadu 1941 přeměněna na ghetto. Ghettem v Terezíně prošlo za války více než 150 000 lidí. Přes 33 000 jich zde zemřelo kvůli hladu, nemocem a nelidským podmínkám. Dalších 87 000 bylo deportováno do vyhlazovacích táborů – přežilo jich jen asi 3 800.

Nejen kvůli 80. výročí konce 2. světové války se žáci letos do Terezína vydali. Chtěli vidět na vlastní oči, jak vypadá pevnostní město, co všechno se za jeho zdmi odehrálo a jak silnou stopu zanechala válka v lidských osudech.

A co si z celé exkurze děti odnesly?

„Terezín je nádherná pevnost, ale i z nádherné pevnosti se dá vytvořit místo s příšernými životními podmínkami, hygienou jen o trošku lepší, než mají v Indii, a místo, kde byla prováděna nelidská chování proti vězňům.“

„Hned, jak jsme vešli do Malé pevnosti, tak jsme cítili tu změnu atmosféry. Ten pocit, že právě tam, kde stojíme, někdo trpěl, a dokonce i zemřel, je hrůzostrašný. Tuhle dobu si nikdo z nás neumí představit. Bylo až fascinující, kolik smutku, zla a bezmoci se v Terezíně ukrývá. Můžeme být vděční za to, že žijeme v době, v jaké žijeme, máme co jíst a děláme, co chceme. To, co my bereme jako samozřejmost, oni neměli. Byly to opravdu docela děsivé časy. A věci jako tyhle snad budou dobrým ponaučením pro celé lidstvo.“

„Přijde nám, že 2. světová válka chtěla z Židů udělat „sprostý slovo“, i když to byli normální lidi jako muslimové, hinduisté nebo křesťané. A že tu nálepku si asi dlouho nesundají.“

„Terezín jako stavba je moc pěkná, ale to, co se tam odehrálo, úhel pohledu „pěkný“ mění, i když tady to bylo ještě docela slabé na rozdíl od ostatních táborů. Nechceme si ani představit, jak vypadají ty vyhlazovací tábory jako Osvětim apod.“

„Lidstvo se nikdy nepoučí. Izrael tohle provádí na Palestincích, Čína na Ujgurech a Spojené státy to pravděpodobně dělají na imigrantech. Lidstvo je ztraceno. Evidentně se nikdy nepoučíme.“

Terezín na naše deváťáky hluboce zapůsobil. Vnímali nejen historická fakta, ale především lidské osudy a příběhy skryté za zdmi, které mlčí – a přesto stále křičí.

A co si z exkurze odnášíme my všichni? Že paměť je důležitá. A že největší tragédií by bylo zapomenout.