Rozhovor: Rok v přípravce dokáže s dětmi udělat hotové zázraky

08/05/2024
Přípravné třídy

O fungování přípravné třídy a jejích benefitech pro děti s odkladem školní docházky jsme si povídali s našimi učitelkami Darinou Holečkovou a Annou Zapletalovou. Prozradily nám mimo jiné i to, proč by tuhle práci neměnily ani za nic. 


O takzvaném nultém ročníku mnoho lidí nemá možná ani ponětí. Jedná se přitom o užitečný  mezistupeň mezi školkou a školou, který může být pro některé děti velkým přínosem. Na naší škole má přípravka již několikaletou tradici a jejími lavicemi prošly už stovky dětí. 


Jak se vlastně v praxi liší přípravka od školky a od první třídy? 


Darina Holečková: Na rozdíl od školky si děti do přípravky nosí aktovku s pomůckami, vlastní svačinou a pitím. Výuka tu probíhá podle rozvrhu a děti při ní sedí převážně v lavicích. Během celého dopoledne pracujeme na rozvíjení schopností a dovedností potřebných pro snadnější vstup do první třídy. Po obědě pak děti nechodí spát, jako ve školce, ale přesouvají se do školní družiny nebo domů. To je docela podobné škole.
Na rozdíl od školy ale v přípravce děti nedostávají známky. Hodnotíme je slovně či třeba prostřednictvím veselých razítek. Pokud děti samy chtějí, může být jejich práce ohodnocena i známkou - především jedničkou. Za nepovedený úkol se ale pětky rozhodně bát nemusí.


Anna Zapletalová: V jedné přípravné třídě máme maximálně 15 dětí, což je samozřejmě mnohem méně než ve školce nebo v první třídě. Dětem se tak zde můžeme věnovat kvalitněji a přistupovat ke každému z nich zcela individuálně. To je velká výhoda. 


Pro jaké dítě či rodinu může být přípravka správnou volbou? 


Darina Holečková: Přípravka je určena pro děti s odkladem školní docházky či pro ty, které plní poslední rok povinné předškolní docházky. Do přípravné třídy chodí děti s problémy v různých oblastech, ale naopak také třeba děti nadané, které by se v MŠ nudily. 


Anna Zapletalová: Do přípravky lze nastoupit už ve věku 5 let, což se hodí právě v případě, kdy už by další rok ve školce mohl být pro dítě poněkud nezáživný. V přípravce máme také děti, které se přistěhovaly ze zahraničí a teprve se učí česky. 


Maminky často říkají: „Ať si raději hraje, vždyť není kam spěchat”, a pošlou dítě s odkladem školní docházky ještě na rok do školky. Proč je podle vás lepší volit raději přípravnou třídu?


Darina Holečková: Přípravná třída je ideální příležitost k získání školních návyků. Děti zde mají více prostoru a možností pro dopilování toho, co jim zkřížilo cestu v zahájení povinné školní docházky v první třídě. Může to být řeč, jemná a hrubá motorika, předmatematické představy, ale třeba i plachost či ostýchavost. Pokud je dítě nadané, v přípravné třídě se může realizovat rozhodně lépe než v MŠ.   


Anna Zapletalová: V mateřských školách jsou třídy převážně heterogenní s velkým věkovým rozdílem dětí. Není tady proto možné věnovat zvýšenou pozornost předškolákům, u kterých je mnohdy nutné rozvíjet některé dovednosti. A na to jsme my v přípravných třídách přímo specializovaní. Jako další výhodu vnímám, že je přípravná třída součástí základní školy, kde mají děti možnost navštěvovat družinu či jídelnu a sblížit se tak s prostředím školy. Samotné třídy jsou pak přizpůsobené věku dětí, najdete tady proto i hračky či spoustu obrázků. Máme ale také tabuli, lavice a nejrůznější pomůcky. Je to zkrátka takový pozvolný krok ze školky do školy. 


Občas se lze setkat s názorem, že děti v přípravce jsou zlobivé či divoké a ať se na to rodiče připraví. Jak to cítíte vy? 


Darina Holečková: Já bych tento názor ráda vyvrátila. Do přípravky samozřejmě chodí děti s různými typy chování, žádné dítě není stejné, všechny jsou individuální bytosti, máme tu tedy i ty „zlobivé“. Možná, že se budete divit, ale často zde převažují děti, které jsou zpočátku naopak tišší a ostýchavé. O moc divočejší jsou možná všichni na konci školního roku, kdy cítí, že se blíží prázdniny. ☺ 


Anna Zapletalová: V každém kolektivu se najdou děti, které tak úplně nezapadají do ideálního měřítka. Na druhou stranu naší prací je, přistupovat ke každému individuálně. A také děti při výuce zaujmout. Samozřejmě je vedeme k respektu nás učitelů v roli autority, ale také k respektování názorů a potřeb ostatních dětí. V případě, že je to třeba spolupracujeme i s rodinou. Právě interakci rodičů se školou vnímám jako velmi důležitou. 


Co děti, které k vám přicházejí nejčastěji trápí a nezvládají to např. oproti prvňáčkům? A jak se pak situace vyvíjí během školního roku?  


Darina Holečková: Pokroky jsou u většiny dětí naprosto skvělé a já mám pak pocit, že čas strávený v přípravné třídě dítěti prospěl. To mi dává pocit naplnění a motivaci pro další práci. Oproti prvňáčkům, přijatým do ZŠ, bývají děti z přípravky často nevyzrálé, a to zejména v grafomotorice, předmatematických představách, komunikaci (častým problémem bývá neukončený vývoj řeči), nebo také sociální či emoční oblasti. A to všechno se během roku práce s námi často velmi hezky vyrovná.   


Anna Zapletalová: Jsou oblasti, kde je učitel schopen dítěti pomoci zdokonalit se v určitých dovednostech. Jde hlavně o jemnou a hrubou motoriku, samostatnost, spolupráci v kolektivu, schopnost komunikovat, formulovat myšlenky, artikulovat, počítat, řešit jednoduché úkoly či umět postupovat dle pokynů. V něčem ale musí dítě zkrátka a jednoduše samo dozrát. To se může týkat třeba pracovního tempa, udržení pozornosti, sluchového a zrakového vnímání, emocí apod. Jsem zastáncem názoru, že nejen přípravná třída, ale i občasná domácí příprava je pro děti přínosem. A i když naše krůčky jsou někdy malé, pokroky na konci školního roku máme obrovské. 


Povězte nám nějaký příběh dítěte, který vám uvízl v paměti a kdy přípravka z vašeho pohledu zafungovala? 


Darina Holečková: Příběhů mám hned několik a to je příjemný pocit. Téměř u všech žáčků je po roce v přípravné třídě vidět značný pokrok v jednotlivých oblastech. Pokud bych však měla nějaký příběh vypíchnout, vybrala bych ten o Diance. Když v září přišla k nám, byla velmi plačtivá, tichá a plachá. Do spontánních činností a her dětí se sama vůbec nezapojovala a sedávala vždy opodál. Velký problém jí dělala komunikace před ostatními, nezvládala být středem pozornosti. S námi učitelkami také téměř nemluvila. Během hodin tělesné výchovy byla přehnaně opatrná, měla strach, aby si neublížila. Naštěstí se časem vše pomalu ale jistě měnilo a v červnu mi do třídy chodila úplně jiná Dianka - sebevědomá holčička, plná energie, která milovala hry s kamarády, ráda vyprávěla o svých zážitcích a v tělocviku vynikala. Myslím, že za to mohlo bezpečné prostředí a postupné získání důvěry ve své okolí i sama v sebe. Taková proměna je pro nás učitele samozřejmě velikou radostí. 


Anna Zapletalová: V paměti mi utkvěl Vládík, u kterého to na začátku školního roku a vlastně i v průběhu prvního pololetí nevypadalo, že by mohl od září nastoupit do první třídy bez podpory asistenta. Byl to chlapec který nedokázal komunikovat, nerespektoval nastavená pravidla, vyvolával konflikty a nevydržel pracoval ani pár minut. V průběhu roku se ale Vláďa postupně stával čím dál šikovnějším žáčkem i kamarádem ostatním. Zlepšil chování vůči dětem a situace uměl najednou vyřešit šikovně a s taktem. Při výuce a práci v lavici se už dokázal lépe soustředit, byl pozornější a úkoly dokončoval bez pomoci. Veliký podíl na tomhle výrazném a pozitivním obratu měli určitě i Vládíkovi rodiče. Do první třídy v září nastoupil. 


Co důvodem proč učíte právě v přípravné třídě? Byly vaše profesní cesty sem náhoda, nebo jasná volba? 


Darina Holečková: Mým důvodem je především práce s dětmi, která mě velice baví. Během školního roku se jim snažím předat maximum. Chystám pro ně pestré aktivity a těší mě, když jsou činnostmi zaujaté, to je pro mě nejlepší odměnou. Navíc, když na konci školního roku vidím, jaké pokroky děti od září udělaly, mám radost a pocit, že to všechno má smysl. Byť není každý den jako korálek, svoji práci bych neměnila.☺ 


Anna Zapletalová: Vede mě k tomu především přesvědčení, že učit zde má smysl. Tato práce je velmi náročná, jak po psychické stránce, tak fyzické, i když to tak zvenčí nevypadá. Pedagog není pouze učitelem, musí být autoritou, ale i kamarádem, být zkrátka osobou, kterou mají žáci rádi, respektují ho, ale nebojí se za ním přijít s kdejakou bolístkou, či trápením. Práce s dětmi je práce krásná a pokroky, které děti udělají za jeden rok v přípravné třídě je největší odměnou. ☺


Darina Holečková

Po ukončení gymnázia začala studovat vyšší odbornou školu - VOŠ Evropská, obor sociální pedagogika a práce, kde absolvovala různé praxe v pedagogické i sociální sféře. Po ukončení VOŠ pokračovala ve studiu na vysoké škole - Husitské teologické fakultě Karlovy univerzity, taktéž v oboru sociální pedagogika a práce, kde se zaměřila především na speciální pedagogiku. Během léta pracovala několik let jako vedoucí na příměstském táboře. Dočasně jako záskok si také vyzkoušela práci vychovatelky ve školní družině a asistentky pedagoga v mateřské škole. Po ukončení studia na VŠ začala pracovat na ZŠ Palachova, jako učitelka přípravné třídy 1.PB. (Krycím jménem Sovičky)  


Anna Zapletalová

Vystudovala střední pedagogickou školu, ukončenou maturitní zkouškou. Její praxe ve školství je poměrně různorodá, kdy zpočátku tápala, jakým směrem se ubírat. Po maturitě nastoupila jako vychovatelka do domova mládeže, kde měla na starosti jen o něco málo mladší jedince, než byla tehdy sama. Její další kroky se v následujících letech ubíraly do mateřinek, jak státních, tak soukromých. I přes to, že si mohla na nějaký rok vyzkoušet pozici ředitelky ve školce, tato práce ji úplně nenaplňovala. Oslovila ji až přípravná třída, o které dříve neměla prý ani ponětí. V přípravné třídě PTA (Krycím jménem Žabičky) na ZŠ Palachova pracuje již několik let a zjistila, že je to její srdcová záležitost. Práce zde ji naplňuje a baví.


Přečtěte si také: Přípravná třída: Otázky a odpovědiprostudujte i další články a podrobnosti o našich přípravkách.